Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém.
Uvažujete-li o tom, že si do svého života pustíte někoho maďarské národnosti, počítejte s tím, že si s sebou vezme papriku. Hoooodně papriky.
To, že jsou Maďaři paprikou posedlí, to se ví…ale že ji snad nosí po kapsách, aby si mohli každou chvilku ukousnout…to se neví. Každá slušná rodina má záhonek s paprikou, kterou snídá, obědvá i večeří, nakládá, vaří, nadívá, suší, mele a věší si ji do interiéru jako dekoraci, aby se na ní asi jako nezapomnělo, či co. Jedna známá dokonce přišla na vánoční ples s paprikami, které jí visely z uší, a všem tvrdila, že jde o náušnice její vlastní výroby. No…myslím, že nebyl důvod jí nevěřit.
Paprika je v maďarské domácnosti jednoduše všudypřítomná. Nejdříve mi to přišlo jako velice roztomilá libůstka, ale když tahle libůstka začala výrazně zasahovat i do mého života, stal se z ní předmět nejedné hádky.
Tak třeba jednou jsem na bleším trhu sehnala krásnou slánku. Měla takové ty dva kalíšky – jeden na sůl a druhý na pepř – kam si člověk sáhne pro špetku prsty. Těšila jsem se, jak budu sklízet komplimenty na svůj vybraný vkus a tu nádhernou starožitnost vyčistila, až se porcelán blýskal. Jenže…v nestřeženém okamžiku naplnil Maďar slánku podle svého gusta. Takže v jednom kalíšku zářila rudá, čerstvě namletá paprika a v druhém se usídlila sůl s gigantickými krystaly a tymiánem. Chápete to? Kdo by si chtěl proboha „posolit“ polévku paprikou a „popepřit“ tymiánem??? Když jsem pak přednesla krátký monolog na téma: Historický význam slánky a její využití v moderní době, byla jsem nařknuta, že jsem úzkoprsá a že on se chce odstěhovat do Maďarska.
Já jsem vždycky žila na obláčku v domnění, že mletá paprika patří do guláše a kuřete na paprice (protože by bylo poněkud trapné ji tam nedat, když už to má v názvu), ale z toho obláčku mě rychle sestřelil Maďar, když nám poprvé servíroval červená míchaná vejce, červené vařené brambory, rudé karbanátky, červená kuřecí křidýlka, oranžový hovězí vývar a tak dále…jednoduše řečeno…jídla bez papriky jsou nudná o fádní…a chutnají málo po paprice.
Jsou ovšem pokrmy, kam se mletá paprika nehodí. I na to mají řešení. Papriková pasta! Slaná, neslaná, pikantní, brutálně ostrá, jemná…uf…půlka naší spíže je paprika ve všech možných skupenstvích. Ale jedna stojí za to. Je to malá sklenička s názvem Erös Pista (čti Éröš Pišta) a ta je příjemně pikantní, můžete jí dát do omáčky, do polévky, do těstovin, do marinády, k masu…grrrrrhchjjghqjrkghlrgjhrwgr.
Takže tak.
