Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co bude, až rodiče nebudou?

20. 03. 2017 12:43:07
Řeknu vám, není to maličkost mít takové hospodářství. Starat se o zvířata, okopávat pole, hubovat slimákům...ale když se pak člověk v létě v horku napije vychlazeného domácího vína, tak si uvědomí, že by si toho měl sakra vážit...

Partnerovi rodiče jsou téměř potravinově soběstační. Chovají ovce, prasata, krůty, slepice i králíky. Okopávají zahrádku s bramborami, rajčaty a paprikou, mají ovocný sad a malinkatou vinici. Těm je úplně jedno, jak se pohybují ceny masa a zeleniny v obchodech, protože oni mají vlastní zdroje.

A vždy, když přijedeme na víkend na venkov do Maďarska nechat se rozmazlovat, dostaneme návdavkem ještě výslužku, abychom v tom Rakousku neumřeli hladem a nemuseli prý jíst ty antibiotiky vyhoněný kuřata.

Já pocházím z Prahy. A tam jsou vrcholem domácí produkce tak leda farmářské trhy, Bůh jim žehnej, a nebo rajčátka vypěstovaná na balkóně s decentní vrstvičkou olova od projíždějících aut. A tak si asi dokážete představit moje nadšení a jásot nad každou domácí marmeládou, domácí šunkou nebo domácí sherry, kterou nás tchyně obdaruje. Jsou to poklady. Ale...

Někdy si říkám, že až rodiče nebudou, kdo to bude dělat? Kdo zastane tu tvrdou každodenní práci, která je svým způsobem i krutá. Viděli jste někdy oči vepře? Vždyť ten kluk ušatá se na mě dívá těma vševědoucíma očima, které vypadají, že právě obhájily disertační práci na Matfyzu a já už přemýšlím nad tím, že Pepa bude můj nejlepší kámoš a jestli by se dal ochočit a vzít domů. Nebo copak já, dušinka moje citlivá, můžu jít do výběhu a říci slepici: „Tak pojď holka, půjdeš do polívky.“ Pak jí klepnout a oškubat? Ne. Já tak leda uvažuju, jestli se to tam v tom výběhu slepičce líbí a jestli by neuvítala polštářek na spaní a snášení vajíček a že ten hnůj by se snad dal nějak zakrýt, aby nenarušoval estetiku prostředí. Kdybych já chovala slepice, tak to budou rekordmanky v dlouhověkosti s nalakovanýma pařátkama, náramky na nožičce a náhrdelníkem s jejich jménem a telefonním číslem pro případ, že by se nebožátka ztratila.

Jenže ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevidím moc možností, kdo by tuhle práci po našich rodičích převzal. A přece se mi nechce tak lehko se vzdávat, protože vím, že to všechno, co díky nim máme, jsou skutečné poklady a nechci se smířit s představou, že budeme závislí na nabídce místního obchodu s potravinami. Ta chuť a síla vlastnoručně vypěstovaného vína nebo dokonale červeného sladkého rajčete se nedá penězi zaplatit. Jenže tuhle zemědělskou náturu musí mít asi člověk v sobě. Jako třeba švagr, který, když se line vzduchem silná nevábná vůně právě pohnojeného pole, zhluboka nasaje vzduch do nosních dírek, usměje se a řekne: „Prachy!“. Také jsem si to zkoušela, ale bohužel nejsem tak přesvědčivá...holt mi to přes ten smrad nejde tak nějak od srdíčka.

Takže všem, kteří mají vlastní zahrádku, sad či rovnou farmu, přeji letos bohatou úrodu a klobouček dolů.

Autor: Tereza Lišková | pondělí 20.3.2017 12:43 | karma článku: 36.29 | přečteno: 4120x

Další články blogera

Tereza Lišková

Malý průvodce rakouským gastro-peklem

Máme tady prázdniny, což znamená, že půlka národa míří na vysněnou dovolenou do Chorvatska. A na staré dobré přetížené cestě přes Rakousko se může lehce stát, že v nekonečné koloně zaútočí hlad.

30.7.2017 v 10:23 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1902 | Diskuse

Tereza Lišková

Babiččiny opulentní obědy

Mám dvě babičky. Obě vaří skvěle. Jedna decentně, sofistikovaně a zdravě, druhá tučně, tučně a hlavně tučně. Co kdyby přišla další válka? Tak ať jsme tlustý na tři prsty.

22.6.2017 v 10:42 | Karma článku: 25.70 | Přečteno: 924 | Diskuse

Tereza Lišková

S Maďarem v polní kuchyni

S Maďary se to má tak; guláš se vaří zásadně venku. Je jedno, jestli venku prší, sněží nebo se na město valí obří tsunami. Maďar vaří guláš venku.

28.4.2017 v 10:08 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 2131 |

Tereza Lišková

18 věcí, které dělám, když jsem v Praze

Mám pocit, jako kdybyste pustili stopky a já slyšela tikot každé vteřiny, která uplynula a která mi připomíná, že můj pobyt se krátí, a proto není čas ztrácet čas. Než můj pražský čas vyprší, je třeba zažít mnoho věcí...

14.4.2017 v 16:22 | Karma článku: 18.99 | Přečteno: 734 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Ladislav Větvička

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.

23.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 35.15 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (116)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Nepřátel se nelekejte a Rosie the Riveter. Javorová Vyhlídka, jaro 2015.

23.8.2017 v 11:08 | Karma článku: 4.57 | Přečteno: 137 | Diskuse

Josef Němec

Padám a již nevstanu

Existují na světě místa, která do sebe pohlcují veškerou energii, kterou jí sem lidé během věků přinesli. Nestalo se vám někdy, že jste se někde cítili hrozně, smutně a neměli jste chuť ani k tomu, abyste se nadechli?

23.8.2017 v 9:51 | Karma článku: 4.49 | Přečteno: 178 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (115)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Chemická závislost. Javorová Vyhlídka, červenec 2014.

22.8.2017 v 17:44 | Karma článku: 5.58 | Přečteno: 155 |

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - úvodní slovo, 1. jednání / 1. - 3. obraz

Tento divadelní příběh bude vyprávět osudy několika mužů ze 101. záložního policejního praporu, kteří si během pár měsíců roku 1942 až 1943 prošli přerodem z obyčejných chlapíků na masové vrahy. Délka tohoto textu je cca. 15 min.

22.8.2017 v 7:25 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 105 |
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1195

Jsem Češka žijící s Maďarem v Rakousku...tak si nalijte kávu, pohodlně se usaďte a pojďte si přečíst, jaké to je ;) Další články na: jestepetminut.blogspot.com

 

 

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.