Pojďme se domluvit, že angličtina je svojí náročností na úrovni koťátka, němčina na úrovni tygra…a maďarštinu v tom případě reprezentuje ta vodní zrůda, kterou poslal Poseidón na své nepřátele, aby sejmul celou zemi.
Díky svému Maďarovi poslouchám pravidelně maďarské rádio, jeho žvatlání do telefonu, maďarsky na mě mluví naše televize a celá jeho rodina. A já nemám absolutně nejmenší šanci zachytit jediné slovo, které bych snad mohla dešifrovat.
Ale přeci jen mě ty roky po jeho boku nezanechaly zcela nepopsanou. Hlavně tedy proto, že vždy když jsme přijeli do Maďarska, tak se všichni ptali, co už umím. A když jsem přiznala, že vůbec nic, zklamaně klopili oči a zavládlo trapné ticho.
Tak fajn! Byla to výzva. Nainstalovala jsem si do mobilu aplikaci na učení maďarštiny. Byly tam fráze jako: Můžete zavolat policisty? Prosím, vyfoťte nás! Jaký skvělý chlapec! Které jsem ale zavrhla jako příliš náročné a debilní, ačkoliv jsem si jistá, že by mi k přežití v Maďarsku stačily.
Já jsem si vybrala jednoslovný výrok, kterým jsem měla v plánu oslnit celou společnost a který jsem si trénovala dobrý měsíc dopředu. A pak nastal den D.
Vyrazili jsme na maďarský vesnický bál a když došlo na obligátní otázku, co už umím, zamrkala jsem odhodlaně řasami a cudně prohlásila: „Megcsókolhatlak?“ (můžu tě políbit?). Asi vám nemusím říkat, že všichni přítomní propadli do nadšeného jásotu, urobili mexickou vlnu a já dostala označení roztomilá - level právě narozené pandí mládě.
Všichni po mě chtěli, abych to opakovala pořád a pořád dokola a někteří si mě zajisté chtěli vzít domů, strčit do klece, kde bych jim výměnou za sušenky opakovala tohle děsně komplikované slovo do zblbnutí.
No...a tím bylo Maďarsko dobyto a já ukončila svoji snahu učit se maďarsky, protože s tímhle slovním arzenálem si jistojistě vystačím kdekoliv a kdykoliv. Třeba i při policejní kontrole.
Jo…a taška se maďarsky řekne taky taška…takže ukončuji výuku. Teď je na řadě Maďar.
